
Únik dat: co to je a kdy ho hlásit
Ztracený notebook, e-mail odeslaný špatnému příjemci, sdílený odkaz, který může otevřít kdokoli. Ne každý incident je únik dat a ne každý únik se hlásí. Ale lhůta běží od chvíle, kdy se o něm dozvíte, a otázky v hlášení jsou technické.
Únik dat v právním smyslu je porušení zabezpečení osobních údajů: ztráta, zničení, změna nebo neoprávněný přístup. Nemusí jít o útok; e-mail odeslaný špatné adrese stačí.
Pokud únik pravděpodobně představuje riziko pro dotčené osoby, hlásíte ho Úřadu pro ochranu osobních údajů do 72 hodin. Při vysokém riziku informujete i samotné lidi.
Formulář se ptá, kolik osob, jakých údajů a od kdy. Na to odpovídají logy. Kdo je nemá, odhaduje, a odhad je skoro vždy horší než skutečnost.
Co je a co není únik dat
V běžné řeči je únik dat situace, kdy se data dostanou tam, kam nemají. Obecné nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) to vymezuje přesněji jako porušení zabezpečení osobních údajů: náhodné nebo protiprávní zničení, ztrátu, změnu nebo neoprávněné zpřístupnění osobních údajů.
Z toho plynou dvě věci, které firmy často překvapí:
- Nemusí jít o útok. E-mail se mzdovými údaji odeslaný špatnému příjemci, ztracený nezašifrovaný notebook, tabulka se zákazníky sdílená veřejným odkazem. To všechno je únik.
- Nemusí jít o odcizení. Zašifrovaná data, která útočník znepřístupní, jsou také porušení zabezpečení, protože jste ztratili dostupnost.
Co únik dat v tomto smyslu není: incident, při kterém nebyly dotčeny osobní údaje. Výpadek serveru s výrobními daty nebo útok na web bez zákaznických dat může být vážný incident, ale do pravidel GDPR nespadá. Může ale spadat pod jiná pravidla, k tomu níže.
Každý únik si zapisujete do interní evidence, i když ho nehlásíte. To je povinnost, kterou firmy přehlížejí nejčastěji.
Kdy musíte hlásit, a komu
Pravidla jsou na dvou úrovních:
- Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ). Únik hlásíte bez zbytečného odkladu a nejpozději do 72 hodin od chvíle, kdy jste se o něm dozvěděli, pokud je pravděpodobné, že představuje riziko pro práva dotčených osob. Ztracený zašifrovaný notebook riziko obvykle nepředstavuje; tabulka s rodnými čísly na veřejném odkazu ano.
- Dotčené osoby. Pokud je riziko vysoké, například u finančních, zdravotních nebo přihlašovacích údajů, informujete i samotné lidi, aby se mohli chránit.
- NÚKIB. Pokud spadáte pod zákon o kybernetické bezpečnosti, hlásíte významné kybernetické incidenty navíc, s vlastními lhůtami a prvním hlášením v řádu hodin. To platí bez ohledu na to, zda šlo o osobní údaje.
Pokud zpracováváte data pro jinou firmu jako zpracovatel, hlásíte únik jí, ne úřadu. Ona pak rozhoduje o ohlášení.
72 hodin je krátká doba, zvlášť když se únik zjistí v pátek odpoledne. Kdo ví předem, kdo rozhoduje a kdo hlášení podává, ušetří první den.
Formulář se ptá na to, co víte jen z logů
Hlášení úřadu chce konkrétní odpovědi:
- kdy únik začal a kdy jste ho zjistili,
- jaké kategorie údajů byly dotčeny,
- kolik osob a kolik záznamů přibližně,
- jaké jsou pravděpodobné důsledky,
- co jste udělali a co ještě uděláte.
Na první tři otázky odpovídají logy. Kdy se útočník poprvé přihlásil, ke kterým schránkám a souborům přistoupil, kolik dat odešlo ven. Bez logů nezbude než předpokládat nejhorší: všechno, od začátku. To znamená víc dotčených osob, širší oznámení a větší škodu na pověsti, než by odpovídalo skutečnosti.
Proto má smysl mít logování nastavené předem: přihlášení do pošty a cloudu, přístupy k souborům, události na koncových zařízeních. A uchovávat je dost dlouho, protože útočník bývá uvnitř týdny, než ho někdo objeví.
Hlášení můžete podat i neúplné a doplnit ho. To je lepší než zmeškat lhůtu kvůli čekání na úplný obraz.
Co v tom děláme a co ne
Při podezření na únik pomáháme technicky: omezit dopad, zablokovat přístupy, zajistit logy a dohledat, kdy to začalo a čeho se to týkalo. Dodáme vám podklady pro odpovědi ve formuláři, srozumitelně a s tím, co víme jistě a co jen odhadujeme. Pokud je potřeba zajistit zařízení nebo vyměnit hardware na místě, přijdou naši vlastní lidé ve vašem městě; koordinace běží z Amsterdamu.
Předem nastavíme logování a jeho uchování tak, abyste v případě úniku měli z čeho odpovídat. To je práce, která se nejvíc vyplatí ve chvíli, kdy na ni už nemáte čas.
Co neděláme: nepodáváme hlášení za vás a nerozhodujeme, zda hlásit. To je povinnost správce údajů, tedy vaše, často s pověřencem pro ochranu osobních údajů nebo právníkem. Neposuzujeme ani právní riziko pro dotčené osoby; dáváme vám fakta, ze kterých se to posuzuje.
Otázky, které slýcháme nejčastěji
Ty, které padnou pokaždé, když se téma dostane na stůl.
Musí se každý únik dat hlásit?
Ne. Úřadu pro ochranu osobních údajů hlásíte únik, který pravděpodobně představuje riziko pro dotčené osoby. Zapsat do interní evidence ale musíte každý, i ten, který nehlásíte, včetně důvodu, proč jste ho nehlásili.
Kdy přesně začíná běžet těch 72 hodin?
Od chvíle, kdy jste se o úniku s rozumnou mírou jistoty dozvěděli, ne od chvíle, kdy začal. Krátké prověření, zda jde skutečně o únik, je v pořádku; odkládat zjištění, abyste získali čas, ne. Neúplné hlášení můžete později doplnit.
Je ztracený zašifrovaný notebook také únik dat?
Formálně jde o porušení zabezpečení a zapíšete ho do evidence. Pokud bylo šifrování silné a klíč nebyl ohrožen, obvykle nepředstavuje riziko pro dotčené osoby a úřadu se nehlásí. Proto se šifrování disků tolik vyplácí.
Podáte hlášení za nás?
Ne. Hlášení podává správce údajů, tedy vaše firma. My dodáme technické podklady: kdy to začalo, čeho se to týkalo a co jsme udělali. Rozhodnutí, zda hlásit, a samotné podání zůstávají u vás.
Kam to u nás patří
Služby a články, pod které toto téma spadá.
Víte, z čeho byste odpovídali do 72 hodin?
Projdeme s vámi logování a jeho uchování a uvidíte, na které otázky z formuláře byste dnes uměli odpovědět a na které byste jen odhadovali.
Praktické IT znalosti ve vaší e-mailové schránce
Nové návody ke správě, zabezpečení a pracovním stanicím, psané lidmi, kteří tu práci dělají. Žádné obchodní řeči a odhlásíte se jedním kliknutím.