Vyžádat nabídku
Porucha IT Odvětví Kariéra O nás Blog Kontakt
Detail dvou monitorů s řádky logů a barevným výstupem terminálu

DLP: jak zabránit úniku dat bez zastavení práce

Únik dat většinou nezpůsobí hacker, ale e-mail se špatnou přílohou, sdílený odkaz „pro kohokoli“ nebo tabulka nahraná do soukromého úložiště. DLP (data loss prevention) má takové chyby zachytit dřív, než data opustí firmu. Funguje ale jen tehdy, když víte, která data jsou citlivá. A pokud ho zapnete naplno první den, zastaví vám spíš práci než únik.

7 min čtení Napsal tým ITproposal
Stručná odpověď

DLP pozná citlivá data podle vzorů (rodné číslo, číslo karty) nebo podle štítku. Bez klasifikace zachytí jen to první a o zbytku neví.

Čtyři štítky stačí: veřejné, interní, důvěrné, přísně důvěrné. Víc úrovní lidé nerozlišují a štítkují náhodně.

Nejdřív měřte, pak upozorňujte, a teprve potom blokujte. Pravidlo, které hned blokuje, si lidé obejdou a vy se o tom nedozvíte.

Co je DLP a co nezastaví

DLP je sada pravidel, která sledují, kam data odcházejí, a zasáhnou, když citlivá informace míří tam, kam nemá: v e-mailu mimo firmu, ve sdíleném odkazu, při kopírování na USB, při nahrání do webové služby nebo do AI nástroje. Zásah může být upozornění, požadavek na odůvodnění, nebo blokace.

V Microsoft 365 je DLP součástí Microsoft Purview a pokrývá Exchange, SharePoint, OneDrive, Teams a s vhodnou licencí i koncová zařízení.

Co DLP nezastaví: člověka, který obrazovku vyfotí telefonem, útočníka s převzatým účtem správce, ani data, o kterých nevíte, že jsou citlivá. DLP je ochrana proti omylům a nedbalosti, částečně proti úmyslu. Proti cílenému útoku potřebujete další vrstvy, popsané na stránce o kybernetické bezpečnosti firmy.

Nejdřív klasifikace dat: čtyři štítky stačí

DLP pozná citlivá data dvěma způsoby. Podle vzorů, jako je rodné číslo, číslo platební karty, číslo účtu nebo číslo pasu, a podle štítku, který dokument nese. Vzory fungují pro osobní údaje, ale nepoznají smlouvu, cenovou kalkulaci ani výrobní postup. Na to potřebujete klasifikaci.

  • Veřejné: může ven bez omezení. Ceník, prospekt, web.
  • Interní: běžná firemní data. Neškodí, když uniknou, ale ven nepatří.
  • Důvěrné: škodí, když uniknou. Smlouvy, osobní údaje zákazníků, nabídky, mzdy.
  • Přísně důvěrné: velká škoda. Strategie, akvizice, zdravotní údaje, výrobní tajemství.

Víc úrovní nepřidávejte. Při šesti štítcích lidé přestanou rozlišovat a vybírají ten, který je v nabídce první.

Kdo přiděluje štítky

  • Výchozí štítek automaticky. Každý nový dokument dostane „Interní“, pokud uživatel nevybere jinak. Tím je většina dat pokryta bez práce.
  • Automatické štítkování podle obsahu. Dokument s rodnými čísly nebo čísly karet systém sám označí jako důvěrný, nebo uživateli štítek doporučí.
  • Štítek podle umístění. Vše v knihovně personálního oddělení nebo v týmu „Vedení“ je automaticky důvěrné.
  • Uživatel tam, kde to systém nepozná. Smlouva nebo strategie nemá v textu žádný vzor. Tady rozhoduje ten, kdo dokument vytváří, a potřebuje k tomu jednoduché pravidlo, ne směrnici.

O tom, co je důvěrné, rozhodují vlastníci dat ve firmě, ne IT. IT to pak převede do pravidel.

Zavádění DLP: nejdřív měřte, pak upozorňujte, až potom blokujte

  1. Režim auditu (měsíc): pravidla běží, nic neblokují, jen zaznamenávají. Uvidíte, kolik citlivých dat kam odchází a kolik je falešných poplachů.
  2. Upozornění uživatelům: při odeslání se zobrazí tip „tento e-mail obsahuje rodná čísla, opravdu ho chcete poslat mimo firmu?“. Uživatel může pokračovat s odůvodněním.
  3. Blokace u nejjasnějších případů: přísně důvěrné dokumenty mimo firmu, čísla karet v e-mailu, nahrávání do neschválených úložišť.
  4. Postupné rozšíření podle toho, co ukázaly předchozí kroky.

Do pilotu zapojte i oddělení, která s citlivými daty pracují nejvíc: personální, finance, obchod. Jejich zkušenost ukáže, kde pravidla zasahují do běžné práce, a jejich podpora je potom rozhodující, když pravidla rozšíříte na celou firmu.

Začněte se dvěma až třemi pravidly, ne s dvaceti. Každé pravidlo navíc znamená víc falešných poplachů, které někdo musí vyhodnotit.

Kudy data v praxi unikají

  • E-mail na špatnou adresu, nejčastěji kvůli automatickému doplňování adres.
  • Odkazy „pro kohokoli s odkazem“ ve OneDrivu a SharePointu, které žijí roky.
  • Hosté v Teams, kteří dávno nespolupracují, ale stále vidí kanál.
  • Soukromá úložiště a webová pošta, kam si lidé posílají práci domů.
  • AI nástroje, do kterých se vkládají celé dokumenty.
  • Odcházející zaměstnanci, kteří si stáhnou „své“ kontakty a dokumenty.

Polovina z toho se řeší nastavením sdílení a životním cyklem hostů, ještě než DLP vůbec zapnete.

Jak zajistit, aby se práce nezastavila

  • Vždy cesta pro výjimku. Uživatel může zablokovanou akci odůvodnit nebo požádat o výjimku, a odůvodnění se zaznamená.
  • Srozumitelná hláška. Ne „porušení zásady 4“, ale co se stalo a co dělat.
  • Někdo, kdo hlášení čte. Desítky upozornění týdně bez vyhodnocení jsou jen šum.
  • Pravidla pro konkrétní procesy. Personální oddělení, které mzdy legitimně posílá do mzdové účtárny, potřebuje schválený kanál, ne blokaci.

Pokud se vás týká GDPR (a týká se téměř každé firmy), je DLP jedním z technických opatření, které dokládá péči o osobní údaje. Neuniknout datům ale samo nezaručí.

Kde končí naše práce

Co děláme. Nastavíme štítky citlivosti a DLP v Microsoft Purview, spustíme režim auditu, vyhodnotíme výsledky a postupně zavedeme upozornění a blokace. Uklidíme sdílení, hosty a staré odkazy. Školení pro uživatele a nastavení koncových zařízení provádějí naši vlastní technici přímo u vás v kanceláři.

Co neděláme. Neurčujeme, která data jsou pro vaši firmu důvěrná; to rozhodují vlastníci dat. Nejsme pověřenec pro ochranu osobních údajů a neposuzujeme, zda je nějaký únik povinné oznámit ÚOOÚ; to je právní otázka pro vašeho pověřence nebo advokáta.

Časté otázky

Otázky, které nám kladete

Pět, které se vracejí nejčastěji.

Co je DLP?

DLP (data loss prevention) je sada pravidel, která sleduje, kam odcházejí citlivá data, a zasáhne, když míří tam, kam nemají: v e-mailu mimo firmu, ve sdíleném odkazu, na USB nebo do webové služby. Zásahem je upozornění, požadavek na odůvodnění nebo blokace.

Co je klasifikace dat?

Klasifikace dat je označení dokumentů a e-mailů štítkem podle citlivosti, například veřejné, interní, důvěrné a přísně důvěrné. Štítek pak určuje, co se s daty smí dělat, a DLP podle něj pozná citlivá data i tam, kde v textu není žádný rozpoznatelný vzor.

Je klasifikace dat nutná před zavedením DLP?

Pro osobní údaje s jasným vzorem, jako rodné číslo nebo číslo karty, funguje DLP i bez ní. Pro smlouvy, kalkulace nebo strategické dokumenty ne, protože v nich žádný vzor není. Bez klasifikace DLP chrání jen část citlivých dat.

Je DLP součástí Microsoft 365?

Ano, v rámci Microsoft Purview. Základní DLP pro Exchange, SharePoint a OneDrive obsahují vyšší firemní licence. Rozšíření na Teams, koncová zařízení a automatické štítkování vyžaduje vyšší licenci nebo doplněk.

Určujete vy, která data jsou důvěrná?

Ne. O tom rozhodují vlastníci dat ve vaší firmě. My jejich rozhodnutí převedeme do štítků a pravidel, nastavíme DLP a provedeme zavádění tak, aby se práce nezastavila. Zda je únik nutné oznámit ÚOOÚ, posuzuje váš pověřenec nebo advokát.

Stanovíme spolu vaše první tři pravidla DLP?

Řekněte nám, která data by vás nejvíc bolelo ztratit. Navrhneme štítky, první pravidla a měsíc auditu, než se cokoli zablokuje.

Praktické IT znalosti ve vaší e-mailové schránce

Nové návody ke správě, zabezpečení a pracovním stanicím, psané lidmi, kteří tu práci dělají. Žádné obchodní řeči a odhlásíte se jedním kliknutím.

Vaši adresu používáme jen pro newsletter. Viz naše zásady ochrany osobních údajů.

Nabídka Zavolat