Vyžádat nabídku
Porucha IT Odvětví Kariéra O nás Blog Kontakt
Technik pracující na kabeláži uvnitř serverové skříně

Hypervisor a virtualizace serverů: co tato vrstva dělá a jaký typ zvolit

Hypervisor je software, který rozdělí jeden fyzický server na několik virtuálních, každý s vlastním operačním systémem. Běží na něm dnes téměř každé serverové prostředí v malé a střední firmě, a přesto je to vrstva, o které se přemýšlí nejméně. Tady je, co hypervisor dělá, jaký typ kam patří a čtyři otázky při virtualizaci serverů, které rozhodují.

6 min čtení Napsal tým ITproposal
Stručná odpověď

Hypervisor rozdělí jeden fyzický server na virtuální servery. Na serverech používáte typ 1, který běží přímo na hardwaru; typ 2 je pro notebook nebo testovací prostředí.

Kolik se vejde na hostitele, závisí víc na paměti a discích než na počtu jader. A jeden hostitel je jeden výpadek: kdo nepřijme odstávku, potřebuje druhého.

Hypervisor je nejcennější cíl ve vašem prostředí, protože kdo ho spravuje, spravuje všechny servery na něm. Oddělte správu a držte zálohu mimo něj.

Co dělá hypervisor

Fyzický server má procesory, paměť, disky a síťové karty. Hypervisor je převezme a každému virtuálnímu serveru dá vlastní díl: určitý počet virtuálních procesorů, množství paměti, virtuální disk a virtuální síťovou kartu. Operační systém ve virtuálním serveru nic nepozná a chová se, jako by měl vlastní server.

Nejdůležitější důsledek: virtuální server je sada souborů. Můžete ho zkopírovat, před aktualizací uložit do snímku, přesunout na jiného hostitele a obnovit ze zálohy, aniž byste cokoli znovu instalovali. Proto se virtualizace serverů stala standardem i v malých prostředích.

Hypervisor také řídí, kdo je kdy na řadě. Když na jednom serveru běží deset virtuálních, dělí mezi ně výpočetní čas a paměť a izoluje je od sebe: server, který zamrzne nebo je napaden, nemá přímý přístup k ostatním.

Typ 1 a typ 2: přímo na hardwaru, nebo jako program

Existují dva druhy a patří na různá místa.

  • Typ 1, nazývaný také bare metal, běží přímo na hardwaru, bez běžného operačního systému pod sebou. To patří na servery: VMware ESXi, Microsoft Hyper-V a KVM, hypervisor v Linuxu, na kterém jsou postavené mimo jiné Proxmox VE a Nutanix AHV.
  • Typ 2 je program ve Windows, macOS nebo Linuxu, například Oracle VirtualBox, VMware Workstation nebo Parallels Desktop. Užitečný pro vývojáře, testovací prostředí nebo starou aplikaci na notebooku, ale ne pro produkci: všechno, co dělá operační systém pod ním (aktualizace, restarty, antivir), se dotkne každého virtuálního serveru.

V praxi se hranice trochu stírá. Hyper-V se zapíná ve Windows a KVM je v jádře Linuxu, takže vypadají jako program, ale fungují jako typ 1. Pro volbu na tom nezáleží: server dostane typ 1, pracovní stanice případně typ 2.

Jaký operační systém má potom běžet ve virtuálních serverech, je samostatná otázka. Pokud zvažujete hostitele, který má obsloužit i úložiště, podívejte se na text o hyperkonvergované infrastruktuře.

Co virtualizace serverů přináší a co neřeší

Co přináší: méně fyzických serverů pro stejnou práci, jednu aplikaci na virtuální server bez nákupu serveru pro každou, nový server za pár minut ze šablony, snímek jako záchrannou síť před aktualizací a výměnu hardwaru bez nové konfigurace softwaru: virtuální servery přesunete na nového hostitele.

Co neřeší:

  • Výpadek hostitele. Deset serverů na jednom stroji znamená, že jeden vadný zdroj zastaví deset serverů najednou. Virtualizace riziko soustředí, pokud ho nerozložíte.
  • Zálohu. Snímek leží na stejném úložišti jako samotný server. Pokud to úložiště selže nebo útočník se správcovskými právy všechno smaže, snímek zmizí také.
  • Starý software. Zastaralý operační systém ve virtuálním serveru je pořád zastaralý. Můžete ho lépe izolovat, ale je to riziko, které řídíte, ne které jste vyřešili.
  • Licence. Software ve virtuálních serverech se licencuje zvlášť a některé licence, jako Windows Server, se počítají podle fyzických jader hostitele, ne podle virtuálního serveru.

Kolik virtuálních serverů se vejde na jednoho hostitele

To je výpočet, který nejčastěji vychází špatně, protože obvykle začíná počtem jader procesoru, i když ten je hranicí jen zřídka.

  • Procesory můžete přidělit víc, než je jader, protože ne všechny servery počítají najednou. Nedávejte ale serveru víc virtuálních procesorů, než potřebuje: hypervisor je musí naplánovat všechny současně a příliš mnoho server zpomalí místo zrychlí.
  • Paměť v produkci nepřidělujete nad skutečnost. Když dojde, hypervisor začne odkládat na disk a zpomalí se každý server na hostiteli najednou.
  • Úložiště bývá první skutečnou hranicí. Ne místo, ale to, jak rychle disky reagují, když všechny servery čtou a zapisují současně, třeba při noční záloze nebo v pondělí ráno.

Nejdřív proto změřte, co stávající servery skutečně spotřebovávají, několik týdnů a se špičkami, místo počítání s tím, co dostaly při nákupu. A nechte rezervu na růst a na chvíli, kdy je hostitel v údržbě.

Jeden hostitel, nebo více

Otázka nezní, kolik máte serverů, ale jak dlouho může všechno stát, když hostitel vypadne.

  • Jeden hostitel s dobrou zálohou je rozumný pro malou organizaci, která snese několik hodin odstávky a ví, jak dlouho obnova skutečně trvá. Vyzkoušejte to, protože čas obnovy, který nikdo nezměřil, je jen odhad.
  • Dva nebo více hostitelů se sdíleným úložištěm umožňují vysokou dostupnost: když hostitel vypadne, servery naběhnou na jiném. A jednoho hostitele můžete aktualizovat, zatímco servery běží vedle. Sdílené úložiště je samostatné pole, nebo software spojující disky hostitelů.
  • Druhý hostitel na jiném místě s replikací chrání před ztrátou celé místnosti. To je otázka kontinuity provozu, ne serveru; řešte ji, až stojí první dva kroky. Viz plán obnovy po havárii.

U více hostitelů platí: celek musí běžet s jedním hostitelem méně. Jinak jste za druhého hostitele zaplatili, aniž byste dostali to, k čemu je.

Virtuální servery, nebo kontejnery

Kontejner je lehčí než virtuální server: sdílí jádro operačního systému s ostatními kontejnery a obsahuje jen aplikaci a to, co potřebuje. Startuje za sekundy a zabírá málo místa.

Kontejnery se hodí pro software, který pro ně byl postavený, obvykle vlastní aplikace nebo moderní webové služby. Virtuální servery se hodí pro všechno ostatní: standardní software, který očekává plný Windows server, účetní program, řadič domény, aplikaci dodavatele podporovanou jen na určitém operačním systému.

Málokdy jde o volbu mezi jedním a druhým. Ve většině prostředí běží kontejnery ve virtuálních serverech a hypervisor zůstává vrstvou pod nimi.

Správa hypervisoru a jeho zabezpečení

Kdo spravuje hypervisor, spravuje každý server na něm: může je vypnout, zkopírovat, smazat nebo zašifrovat najednou. Proto se ransomware v posledních letech stále častěji zaměřuje přímo na hypervisor.

  • Oddělená správa. Rozhraní pro správu hypervisoru v samostatné síti, nedostupné z běžné kancelářské sítě a nikdy z internetu.
  • Vlastní účty. Správa hypervisoru nemá být navázaná na stejnou doménu jako servery, které na něm běží. Když útočník ovládne doménu, nemá automaticky i hypervisor.
  • Vícefaktorové ověření všude, kde to platforma umožňuje.
  • Aktualizace. Hypervisor potřebuje bezpečnostní záplaty stejně jako jakýkoli jiný systém, a protože se na něj zapomíná, často je nedostane.
  • Záloha mimo něj, s kopií, kterou správce hypervisoru nemůže smazat.

Kde naše práce končí

Co děláme. Změříme stávající zátěž, navrhneme hostitele a úložiště, dodáme a nainstalujeme servery, nastavíme hypervisor, oddělenou správu a zálohu, migrujeme stávající servery a prostředí dál spravujeme. Instalaci v racku a výměny dílů dělají naši vlastní technici na místě, v každém městě, kde máte serverovnu, s koordinací z Amsterdamu.

Co neděláme. Hypervisor a jeho licence patří výrobci a řídí se jeho podmínkami. Aplikace ve virtuálních serverech podporuje jejich dodavatel a o tom, jakou odstávku firma přijme, rozhoduje vaše vedení.

Časté otázky

Otázky, které k tomu dostáváme

Pět, které se vracejí nejčastěji.

Co je hypervisor?

Hypervisor je software, který rozdělí jeden fyzický server na několik virtuálních serverů, každý s vlastním operačním systémem. Přiděluje jim procesory, paměť, disky a síť a izoluje je od sebe.

Jaký je rozdíl mezi hypervisorem typu 1 a typu 2?

Typ 1 běží přímo na hardwaru a patří na servery, například VMware ESXi, Hyper-V nebo KVM s Proxmox VE. Typ 2 je program v běžném operačním systému, jako VirtualBox, a hodí se pro notebook nebo testování, ne pro produkci.

Kolik virtuálních serverů zvládne jeden hostitel?

Záleží hlavně na paměti a výkonu úložiště, méně na počtu jader. Změřte skutečnou spotřebu stávajících serverů několik týdnů včetně špiček a nechte rezervu na růst a údržbu.

Potřebuji dva hostitele?

Pokud firma nesnese několik hodin odstávky, ano. Dva hostitelé se sdíleným úložištěm umožní, aby servery při výpadku naběhly na druhém. Celek přitom musí běžet s jedním hostitelem méně.

Prodáváte licence hypervisoru?

Hypervisor a jeho licence patří výrobci a řídí se jeho podmínkami. My navrhujeme, instalujeme a spravujeme prostředí, nastavujeme zabezpečení a zálohu a migrujeme servery.

Související služby

Čtěte dál

S čím virtualizace serverů souvisí.

Značky

Výše uvedené značky, každá na vlastní stránce

Co značka vyrábí, které řady dodáváme a co kolem nich děláme.

Nejdřív měření, potom hostitel

Napište nám, kolik máte serverů, na čem dnes běží a jakou odstávku firma snese. Řekneme vám, kolik hostitelů a jaké úložiště skutečně potřebujete.

Praktické IT znalosti ve vaší e-mailové schránce

Nové návody ke správě, zabezpečení a pracovním stanicím, psané lidmi, kteří tu práci dělají. Žádné obchodní řeči a odhlásíte se jedním kliknutím.

Vaši adresu používáme jen pro newsletter. Viz naše zásady ochrany osobních údajů.

Nabídka Zavolat